MagiDuck

Když vidím, jak si mladá generace hraje tahy tři na sobě a myslí si, že je to hra, přijde mi to jako pohled na mesiáně. MagiDuck je přesný opak — jednoduchost, která funguje. Vydaný v roce 2018 jako neznámou rukou vytvořená plošinovka pro DOS a PC, představuje se bez velkých ambicí, ale s jasným herním cílem a nekomplikovaným designem.

Jsi kachna s kouzelným arsenálem a tvůj úkol zní jednoduše: projít úrovněmi tak, aby tě nezabili nepřátelé a nástrahy. Pohybuješ se doleva, doprava, skáčeš a střílíš projektily. Žádné složitosti, žádné systémy na úrovni her od velkých výrobců — čistý, přímočarý design, jaký znal les her devadesátek, když tvůrci netušili, co vůbec vlastně dělat.

Mechaniky jsou klasické. Skákáš po platformách, sbíráš životní body a střílíš do nepřátel. Ovládání je responzivní, ani náhodou se nezlomí, ale ani tě nepřekvapí — je to to, co čekáš od plošinovky bez předstírání. Úrovně nejsou složité na koncept, ale jejich kombinace skákání a střílení někdy vychází až moc těsně. Člověka bolí hlava z toho, kolikrát si zapamatuj správný okamžik, kdy se má vrhnout do bezpečí.

MagiDuck nezachází do dějin jako inovace. Ale to není smutné — je to střípek jiné doby, kdy se hra dělala bez napracování na obsahu a do čistého účelu. Kachna, kouzel, úrovně. Hotovo. Pro vlastence DOS-ovských her a sběratele obscurních kousků to má svojí hodnotu, ale obecně to není hra, která by vás měla přesvědčit, že jste v ní promarnili čas.

Dnes si ji zahraješ v prohlížeči skrz DOS emulátor a strávíš s ní sobotu, která by tě stejně stejně nudila. Není to skvělost, ale není to ani zbytečnost. Je to tiché svědectví o tom, jak leckterý mladý vývojář viděl plošinovky a myslel si, že to zvládne bez velkých vynálézavostí. Někdy to stačí.