Info Harry II

Když si pustíš Info Harry II, vůbec ti není jasné, co se děje. Tlačítka, nabídky, kód na obrazovce — a ty se jen divíš, jestli máš něco číst, nebo na to klikat. To je právě ten typ hry, která si není moc jistá, jestli chce být vzdělávací software, příběhová aventura, nebo prostě jen interaktivní habaďák.

Jde v podstatě o něco uprostřed — asi o vzdělávací pointware z poloviny devadesátek, kdy se takovéto věci ještě dělaly pro DOS. Cílem je zřejmě řešit rébusy, sbírat informace a postupovat nějakou zápletkou, ale bez návodu je to jako koukat do tmy s rukama v kapsách. Hra počítá s tím, že budeš lozit po disketách a číst příslušný manuál. Na obrazovce máš minimální nápovědu.

Hraje se klikem. Koukáš se na obrazovku, máš pár tlačítek nebo textových polí, a snaží se z tebe něco vytlačit — buď logické myšlení, nebo prostě jen procházení všech možností, dokud něco nefunguje. To není způsob, jak vytvořit zábavu. Hra se cítí jako cvičení, které si ti zadal učitel — třeba zajímavé, ale ne proto, aby ses bavil, nýbrž proto, že si to někdo myslel, že by měl být čas je strávit.

Info Harry II má tu zvláštní čest být jedním z těch titulů, které zapadly i těm, kdo si je koupili. Není zlá, není skvělá — je prostě zapomenutá, jako desetiminutová půlnoclní pořad z místní televize. Tohle jsou takovéhle hry: existují, dělají něco, ale nic v nich tě nedotáhne za vlasy a neřekne ti, proč by sis je měl pamatovat.

Pokud chceš vidět, jak vypadala vzdělávací hra v DOSu a nechceš čekat, až si budeš hledat manuál, podívej se v emulátoru. Ale čekej, že se budeš trochu mučit s tím, co vlastně hraje.