Gondwana

Když si spustíš Gondwanu, čeká tě něco mezi pixyláromem a simulací. Ne hra v klasickém slova smyslu, spíš interaktivní pokus o to, co by se stalo, kdybyste se vyrojili do světa, který si sám skládá. Tady se řídí evolucí, ne střílíš nepřátele. Tady čekáš.

Gondwana je experimentální 2D simulátor, který tě postaví do role tvůrce ekosystému. Můžeš zásahovat do vývoje druhů, sledovat, jak se učí, jak se rozmnožují, jak se vzájemně ohrožují. Hra se odehrává na pixelové mapě; tvůrci ji vydali bez velkého křiku, bez výrazného rozpočtu, čistě z vědce-hráče motivace. Není to příběh. Je to experiment.

Hraje se pomalu. Pozorujete, jak se virtuální bytosti chují, jak reagují na prostředí, který jste jim dali. Nema tu paniky, urgence, časomerek. Čekáš, učíš se rozumět logice evolučních procesů, občas zasáhneš. Ovládání je jednoduché — graficky překvapivě neukazuje všechno, co by mohlo. Někdy si myslíš, že chybí přehlednost. Někdy zase cítíš, že jednoduchý interface chrání kouzlo na pozadí.

Z hlediska devadesátkových her to je kuriozita. Simulace se objevovaly i dřív — Creatures například — ale Gondwana se cítí jako dědic z jiné větve evoluční linky. Chladnější, vědeckější, bez příběhu a bez emocí kromě těch, které si sám přivoláš. Není to hra, kterou hraješ, aby tě zabavila. Je to hra, kterou si spustíš, abys nahlédl.

Gondwana je dnes kuriozita pro ty, co chtějí vidět, kam až se dalo zajít s DOS-ovským hardware a bez marketingu. Není to zábava v klasickém smyslu, je to čtení nekonečné knihy o tom, jak se věci někam vyvíjejí, aniž by sis to všiml. V prohlížeči se hraje překvapivě hladce, grafika pořád funguje, algoritmus se točí. Možná si ji neotevřeš podruhé. Ale poprvé ti dá strašně moc na přemýšlenou.