Droid

Jak se ujistit, že máš před sebou skutečně hru a ne jen krátkou animaci? U Droidu si to nejsi jistý ani po deseti minutách. Tahle věc z roku 1999 je taková podivná směs — střílečka s minimálním obsahu, která se chová spíš jako tech demo nějakého grafického enginu.

Jdeš po poušti, střílíš na drony a roboty, sbíráš munici. Úroveň je do Ďolíčka dlouhá, nepříliš složitá, nepříliš zajímavá. Kamera se motá kolem tvé postavy, věci létají všude, ale není tam cítit design, kterým by někdo záměrně vedl tvoji pozornost. Spíš to vypadá, že někdo měl formuli (hráč + nepřátelé + západ + střelivo) a tu obkreslil do grafiky.

Ovládání je přijatelné — pohyb myší, střelba, hádej co. Nejhorší je, že tahle minimalistická mechanika vypadá stejně nudně po pěti minutách jako po padesáti. Žádný skill tree, žádné nové zbraně k odemčení, žádný důvod se vracet. Jsi v poušti, střílíš, padají věci, hotovo. Opakovatelnost nula.

Droid se nikam neposouvá a nikdy se neposunul. Někteří si jej pamatují jako bizarní kuriozitu z doby, kdy indie hry byly úplně mimo radar. Ostatní si jej nepamatují vůbec. Není to zlá hra, jen je to hra, která chybí všemu — pointě, délce, zábavě. Vizuálně to bylo pro rok 1999 zajímavé, grafika měla svůj styl, ale styl sám o sobě nedrží hru nad vodou, pokud není pod ní strukturou nic.

Dnes si Droida zahraješ snad jen z kuriózy — chceš vidět, jak vypadala nějaká experimentální střílečka v místní historii her, kdy indie byla opravdu indie. Je to jako navštívit starý opuštěný tunel u garáže, kde někdo zkoušel stavět létající auto. Zajímavé jako vzdělání, zábavné není.