Bard's Lore, The - The Warrior & The Dragon

Tahle hra vám v menu nabízí jednu možnost: hrát si ji. Bez výběru obtížnosti, bez nastavení zvuku, bez rozpaků. Bard's Lore z konce devadesátek je takovéhle přímočaré dobrodružství, kde se dějete v pověstmi prosycené krajině a loví si motivy pro vlastní příběh.

Jde o textové adventury se zastávkami v grafice, tedy kombinaci čistě textového rozhraní a handpaintovaných obrázků. Vy jste nějaký hrdina, který se potká s drakem, s válečníkem, s vílami — podrobnosti si nepamatuji přesně a asi nejsou rozhodující. Důležité je, že jednotlivé scény posílají dost atmosféry. Barvy jsou matné, postavy kostýmované spíš groteskně než hrozivě, a v tom všem se mihouují kousky středověkého prostředí, které vám v mozku vytvoří něco jako fantasy divadlo na malý rozpočet.

Hraní znamená číst text, čekat, až se na obrazovce objeví nová scéna, a pak volit z pár možností, jak dál. Není v tom práce, spíš vzpomínání — jako by vám někdo komentoval vaši vlastní představivost. Grafika není překvapivá, animace prakticky žádná, hudba ticho. Všechno je to velmi... předstírané. Ale zrovna v tom je kouzlo — hra vás nenutí koukat, nýbrž vás nechá koukat i poslouchat své myšlenky najednou.

V devadesátkách se takovéto věci dělaly, když herní studio nemělo peníze na 3D. Výsledek? Něco mezi počítačovou hrou a ilustrovaným románem. Dnes to vypadá archaicky — grafika i samotný koncept hraní se za poslední čtvrt století pořádně posunul. Ale právě proto je to vzácné. Tahle hra vás bere vážně jako čtenáře, ne jen jako hráče s reflexy.

Kdo si ji dnes zahraje, měl by věřit tomu, že zábava není jen o tom, co vidíte, ale také o tom, co si přidáte. Bard's Lore v prohlížeči nebo přes DOSBox funguje pořád — je to prostě jiný druh historky, která vám v hlavě zní lépe než na monitoru. To stojí za vyzkoušení.