Heiermanns Return

Co se stane, když se vratvář v temném mejšelu rozhodne vrátit domů a vůbec neví, jestli na něj doma čeká milá rodina nebo jen prázdné pokoje? Heiermanns Return je přesně taková hra — mysteriózní, tichá, plná otazníků.

Jde o point-and-click adventuru z roku 1994, kterou by dnes najit bylo skoro nemožné, kdyby se neuchovala v nejhlubších archivech starých DOS her. Znáš to — pixelová grafika, dvoustav logika (jdi sem, vezmi to, zkus tím), a každá místnost čeká, až ji prozkoumáš. Příběh je minimální, prostředí je tmavé a podivné, atmosféra se vleče jako kouř v barové místnosti plné nemluvků.

Hraje se pomalým klikáním. Najdeš předmět, použiješ ho na druhou věc, zjistíš, že to nefunguje, zkusíš jinak. Grafika je bída měřítkem devadesátek — rozmazané, tmavé, těžko se v tom orientuje. To ale v tomhle případě funguje. Nejsi si nikdy jistý, jestli je v rohu místnosti příšera nebo jen stín. Ovládání je pohodlné, pokud máš trpělivost čekat, až se věci rozpohybují. Pokud ne, tohle není hra pro tebe.

Heiermanns Return se nikdy nestal legendou. Neuměl si zapamatovat podrobnosti, které by stály za vyprávění. Jenže právě v tom je něco zvláštního — je to hra bez předstírání, bez velkého rozpočtu, bez snah bavit. Jen místnosti, předměty a tichá otázka: co se tady stalo? V devadesátkách byly takové věci normou. Dnes vypadají jako zapomenutá pohlednice z jiného světa.

Dnes ji zkusíš spíš z čisté zvídavosti — co to vlastně bylo? Je to krátká záležitost, polovina hry je prozrazená chvílí, kdy si uvědomíš, jak se má věc řešit. Atmosféra a grafika stárnou lépe než mechaniky. Sedne ti to, jen pokud se ti líbí tichá, pomalá horrorová nadchování bez skoků a hlasitých zvuků. Pilulek, která se hraje dvacet minut, pak už není co řešit.