Earl Weaver Baseball

Pokud sis kdy myslel, že baseball je jen tahanice mezi směny a random hádání, kde člověk bez přesné znalosti pravidel stejně není schopný nic pochopit, tak Earl Weaver Baseball ti tuhle iluzi rozmlátí pořádně. Tvůj mozek se tu naučí myslet jako skutečný manažer — a to je příliš.

Jde o simulaci baseballu z roku 1987, kterou do počítačů přinesl průmyslový podnik neuvedený v registru. Hra ti dá na starost vlastní tým a stejně jako v písmeňáku tě nutí se učit, co všechno můžeš ovlivňovat. Nejsi tady hráč; jsi mozek v trenérské budce. Sestav si sestavu, vyber si strategie, rozhoduj o střídáních, o tom kdy poslat runner na další baseňu, kdy si třeba ponechat silujícího v mezihře místo vypískání. Baseball na poslouchnutí terče není, ale v počítači si můžeš dovolit být perfekcionista.

Grafika? Klasické potvrzení té doby — tabulky na černém pozadí, textový interface, semafory s číslíčky. Hraje se to skrz nabídky a psaní příkazů. Není to krásné, ani to není zábava v tom slova smyslu, jak ji chápeme dnes, ale tvůj monitor tě nikdy neuvedl v omyl — vždy si věděl, v čem jsi si zakopával. Hra tě bere vážně. Bez ústupků.

Až do začátku devadesátek byla Earl Weaver Baseball považována za vrchol baseballové simulace pro domácí počítač. Matematika v pozadí byla poctivá, výsledky se počítaly dle skutečných statistik hráčů, kterýžto přístup tvé počítače 486 posílal do práce na plný úvazek. Dnes je to spíš historický kus než zábava — ale co zábava? To tu klidně nevyšumí na porušeníí žádného z pravidel. Sim byl sim a řeči o tom, jestli je nebo není zábavný, to je věc druhořadá.

Dnes si ji zahrát v prohlížeči můžeš, pokud tě láká vůbec pochopit, co se odehrávalo v digitálních baseballových trenérských budkách, když řada dnešních hráčů nebyla ani zrodu. Není to cesta k osvěžení, ani tím méně k ujetí. Jde spíš o návštěvu muzea, kde si zkoušíš, jestli bys byl dobrým manažerem. Nejspíš bys byl. Nebo jsi objev, že ne.