Super Sam

Super Sam je jedním z těch титulů, na které se narazí při průzkumu obscurcího cyklu osmibito spectrumovských her a hned není jasné, jestli jde o neznámou perlu, nebo spíš o zapomenutou stříbrnou cihlu. Hra se objevuje na seznamech „underrated speccy her" tak, že někdo ji viděl, někdo hrál, ale nikdo pořádně neví, o co tu vlastně jde. Takzvaného Super Sama jsem potkal až bezpečně v emulátoru, s nulovou historií a maximálně skromným spreadu informací. Jde o platformer, v tom není dilematu — postava s jménem Sam (ani supermanství se jí pořádně nedarí) skáče přes jednotvárné terény plné překážek a neviditelných past. Cíl je tradiční: dostal se z bodu A do bodu B, sbíral kousky různého druhu a odemykal dveře. Spectrum už v té době produkoval hromadu příjemných a méně příjemných kopií Donkey Konga a Jumpman variací — Super Sam do toho zapadá jako řetěz bez jednoho článku. Hraní je frustrace se zpožděním v grafice. Chování postavy má vždy pár frámů zpoždění za tím, co si myslíš, že dělá tvoje ruka. Fyzika skákání je klikatá a nepředvídavá, což z jednoduchých levelů dělá věc nemilou. Platformer bez presnosti je jako stěhovat se lyží — je jedno, jak je to myšleno, když to nefunguje. Grafika je standardní spectrumovský pixel art bez osobnosti, hudba zapomnuta tam, kde měla zůstat. Chybí tu cokoli, co by tě přimělo hrát dál — žádná atmosféra, žádné překvapení, žádný důvod. Co zbývá? Super Sam je historický artefakt, který si pozoruje ten, kdo si chce připomenout, jak těsně si starý hardware stál na hranici mezi zábavou a vynucením. Nejde o portrét chytré designové limitace, spíš o důkaz, že ne všechny nápady zasluhují být vydané. Hra funguje — bez pádu, bez chyby — ale to je všechno, co pro ni lze říci. Dnes se za ní nemusíš chodit. Pokud jsi ultranefrequent speccy entuziastou, který chce vidět všechno, co kdy bylo na stroje vydáno, je tu v emulátoru. Ostatní si vezmi něco s duší — třeba Manic Miner nebo Jetpac. Super Sam je povinná četba pro archivináře, ne pro lidi, kterí si hry zásadně berou pro zábavu.