Spaced Out

Když se Spectrum zapnul s tím charakteristickým pískáním kazety a na obrazovce se objevilo jméno Spaced Out, věděl jsem, že čeká něco divného. Hra totiž není hned jasná — není to klasický střílej-a-skákej, není to ani puzzle. Je to něco mezi, co se chová jako kosmický kníračský experiment, který se povedl.

Spaced Out je abstraktní arkádovka o malinké postavičce, která se potuluje po bláznivě členitých levelech páchnoucích vesmírem. Cíl je prostý — dostat se z bodu A do bodu B, sbírat věci, vyhnout se věcem, která tě zabijí. Taková je pravidla. Jakmile si ale zvykneš na logiku jednotlivých levelů, zjistíš, že tahle hra si hraje svými pravidly. Gravace chvilkami nejde dělat a chvilkami ano. Věci se teleportují a zmizí bez logiky. Ostatně samotný název je Program — to není náhoda.

Hraje se to jednoduchou klávesnicí, což na Spectru nezmění ani malý kousl. Pohyb je pomalý a opatrný, což brání panickému skákání, ale zároveň znamená, že chyba v načasování stojí čím dál tím víc. Grafika je na Spectru poměrně čistá — obrysy jsou čitelné, i když barevnost je omezená na to, co Spectrum zvládá. Zvuk existuje, ale není nic, co by tě bavilo hrát bez zvuku vypnutého. Něco mezi pískavou moudrostí a chybným portem.

Proč si ji pamatujeme? Spaced Out je ten typ hry, kterou nehrajete kvůli samotnému hraní, ale kvůli zkušenosti. Jsou v ní momenty, kdy cítíš, že tvůrce měl humor — nesmyslné obtíže, náhlé změny pravidel, věci, která tě paralyzují na místě. Není to hra pro každého a ani v 80. letech nebyla. Je to spíš kuriozita, která se nechala zahrát a pak už ji zapomeneš, ale právě ta podivnost ji dělá zajímavou.

Dnes ji zkusit v prohlížeči znamená vrátit se do prostředí, kde se experimentovalo bez tlaků na prodej a cílové skupiny. Spaced Out není skvělá hra a ani se o to nepokouší. Je to jen malá, divná věc, kterou si někdo kdysi dal práci naprogramovat pro Spectrum. A to je vlastně dost na to, aby stála za příležitost pokliku.