Snakes Alive

Had se hýbe, člověk kliká, had se loví. Snakes Alive na Spektru není nic převratného, jen jednoduchá pavučina, kterou si programátor sedl a nakódoval v pátek odpoledne.

Jde o klasiku druhé řady — had na herní ploše, kterého ovládáš a snaží se nerozbít hlavu o zeď nebo vlastní tělo. Nic nového pod sluncem, protože tuhle mecahu znáš od 70. let ze všech možných počítačů a konzolí. Na Spektru ale vychází výrazně prostěji — zelená čára na černém pozadí, jednoduchost bez kterékoli grafické kresby. Až je z toho skoro elegance, nebo aspoň upřímnost. Cíl je jasný: sbírej prvky na obrazovce, rostej a zůstaň naživu.

Ovládání je elementární — šipky nebo klávesy, had se valí směrem, který určíš. Povinná hra se postupně zrychluje, což by mohlo byt napínavé, jenže na osmibitu to vychází kousavě. Spektrum není příliš živé při animaci pohybu a detekci kolizí — do chvíle, kdy si vůbec neuvědomíš, jestli jsi s ocasem narazil, nebo už jsi měl pojít o krok dál. To je nepříjemné, zvláště když jsi v tempu a potřebuješ reagovat přesně.

V dosahu byl něco zábavného, kdyby měl hra aspoň trochu půvabu — zvuky, animace, nějaký vizuální lesk. Jenže Snakes Alive je tak svěží a neurčitý, že se člověk diví, jestli vůbec někdo chtěl, aby byla. Není to špatně uděláno — to prostě není dělané vůbec, jen nakódováno. Jako školský projekt, který vyšel z rukou bez vykončení.

Dnes jí zkusíš v prohlížeči za dvě minuty nudícího hraní. Když chceš retro had, greep paměťově efektivnější, menší a přitom mnohem přátelštější řešení. Snakes Alive ti nic neukáže, co bys neviděl už v tisícovce příslušejících her. Ale pokud sbíráš všechno, co se dá v Spektru spustit, i toto si všimneš.