Ta recenzja nie została jeszcze przetłumaczona — pokazujemy oryginał (Čeština).
Když se podíváš na LineWars, vidíš hned, že jde o něco jednoduchého. Velmi jednoduchého. A přesně v tom je její kouzlo — nebo aspoň to bylo v roce 1990, kdy se tahleta věc rodila na DOS-u.
Jde o strategickou hru v reálném čase, kde velíš jednotkám nakreslením čar na herní plochu. Základní myšlenka je elegantní: nakresli čáru, vytvoří se zde voják, tank nebo whatever, a ten pak jde tím směrem, kterým jsi čáru nakreslil. Nepřátelské jednotky dělají totéž. Cíl? Zničit jejich základnu, nebo naopak chránit svou. Tактика se redukuje na prostou geometrii a timing — kdy nakresliš posilu, kterým směrem a kolik jich pošleš.
Hraje se to myší, což v DOSu byl vždycky trochu trápení, ale tady to funguje. Čárkování jednotek má svojí vlastní tempu. Grafika je minimalistická — čárky na černém pozadí, jednotky jako jednoduché symboly. Zvuk? Ten tady neexistuje prakticky vůbec, nebo spíš nemá co zdobit. Hraní se točí kolem rytmu a pozornosti, ne kolem vizuálního či zvukového zážitku.
Zajímavé je, že LineWars funguje jako čistá strategická cvičebna. Nejsou tu animace, nejsou tu dramatické efekty, není co rozptylovat. Jen ty, soupeř a čáry. Někteří si ji budou pamatovat jako kuriozitu, kterou si hráli na návštěvě u kamaráda, co měl počítač. Jiní zjistili, že simplismus má svůj půvab — vítězství tady přichází z hlav, ne z hardware.
LineWars dnes už nevypadá jako střílečka nebo puzzle, jako spíš jako edukativní model toho, jak se dá hrát v reálném čase bez všeho zbytečného. Není to hit, ale je to důkaz, že v devadesátkách se vymýšlelo všechno možné, i když to popadalo jedním okem. Zkusit si ji dnes v DOSboxu má smysl spíš jako archivní zájem než proto, aby tě nadchla — ale v tom archivním interesu je sama o sobě zajímavá.