On Cue

Kulečník na Spectru — když se řekne na Spektru kulečník, padne mi první myšlenka na něco pochmurného. On Cue ale není upřímně řečeno nejhorší pokus o převod kulečníku do osmibitových omezení. Je to spíš nudný, jak obvykle bylo nudné hrát kulečník s kamarádem, kterého dlouhodobě neznáš.

Jde o simulaci pool biliardu. Vidíš stůl shora, kuličky jsou puntíky, tvůj kú je čára. Cíl: zbavit se všech svých koulí dřív než soupeř. Nic filosofického, nic průlomového. Spektrum se tu netrápí s 3D iluzí — všechno je naplocho, což je vlastně chytré řešení daných možností hardwaru.

Ovládání je jednoduché. Přesunuješ kuér pomocí směrů, nastavuješ sílu úderu, pak kouká hra, jak se koule odrazí. A tady začíná zklamání. Fyzika kulečníku není přesná. Kouletaje se chovají chaoticky, někdy to vypadá, že si fyzika hraje sama se sebou. Kulečník není hra o štěstí, je o presnosti a čtení stolu. Tady si připadáš spíš jako divák nějakého skoro-simulátoru, který si vymyslel vlastní pravidla.

Hra nabízí hru proti počítači nebo druhý hráč na stejné klávesnici. To je do určité míry zábava — alespoň vidíš, jestli počítač dělá stejné chyby jako ty. Grafika je minimalistická, zvuk skoro neexistuje. Počítač není ani zvlášť chytrý oponent, střílí průměrně, občas se chytá neuvěřitelně dumě.

Dnešnímu hráči bude On Cue připadat jako jednoduché cvičení ve vytrvalosti a nedostatku lepších možností. Nevysokuje se k tomu, aby byl zábava nebo estetická zkušenost — je to spíš digitální simulant kulečníku, který se vlastně nikdo neprosil.

Pokud ses už nudil kdysi ve skutečné hospodě, nebude ti tady lépe. Ale pokud chceš vyzkoušet, jak se představoval kulečník v devadesátkách na Spektru, najdeš tu alespoň jednoduché řešení bez zbytečností. Není to špatné, je to jen málo.