Mampfman

Mampfman — jméno jako z němčiny pro pacienta zubního lékaře, jenže tady by se pacienta spíš měl bát zub hry. Na ZX Spectrumu to byl pokus o něco mezi Pac-Manem a arcade hrou s vlastní logikou, kterou si dnes málokdo pamatuje. Vůbec ani přesně neví, jestli je to z osmdesátek nebo již z pozdější éry imitátorů.

Jde o jednoduchou skákačku či sbíračku — postava se pohybuje po obrazovce, sbírá co se dá, vyhýbá se nepřátelům a snaží se dosáhnout nějakého cíle. Bez větších ambicí, bez příběhu, jen purer game design z doby, kdy stačilo, aby se věci pohybovaly správným tempem a hráč poznal, co má dělat.

Ovládání je typické pro svou dobu: kurzory nebo WASD, pokud se jednalo o pozdější verzi. Spektrum tím pádem trpělo tím, na co si všichni stěžovali — kurzory zaberou půlku klávesnice a jsou pomalé. Hra se hrála spíš jako cvičení v trpělivosti než jako intenzivní zábava. Pohyb je tuhý, reaguje se se zpožděním, a když přijde souboj s grafikou a flicker efekty, člověk si připadá, jako by hrál s rukavicama.

Z dnešního pohledu se Mampfman řadí mezi ty hry, které vypadají jako domácí projekt nebo učební cvičení. Nebyl to komerční titul, kterým by se někdo chválil. Přesto — nebo právě proto — má tu zvláštní kvalitu jednoduchosti, která některé retro hráče přitahuje. Titul, který nikdo neměl na mysli, když si vzpomínal na své Spectrum.

Komu dnes sedne? Těm, kdo hledají ty opravdu skryté kousky a nejedou si jen na klonu Pac-Mana nebo Jetpaca. Je to zajímavost spíš historická než zábavní — ukázka toho, co vznikalo v garážích a co se sotva dočkalo kasety. V prohlížeči se sem tam objevuje mezi emulátory, ale žádný YouTuber si ji nebere do challenge videa. Tím spíš právě pro to si ji zahrát stojí.