Ultimuh MCMLXVII - Part 2 of the 39th Trilogy - The Quest for the Golden Amulet

Ultimuh MCMLXVII — Part 2 of the 39th Trilogy. Jméno si bez pomoci cheatů nikdo nepamatuje, ale právě v tom je nádherná podstata této undergroundové fantasy RPG z roku 1993. Hra se vydává za pokračování něčeho obřího, přestože to v českém softwaru nikdo nikdy neviděl. Finta, která funguje — když hráč neví, co vlastně hraje, cítí se ztracen a zvědav zároveň.

Jde o RPG s klasickým středověkým nastavením a zbystřujícím cílem: najít zlatý amulet. Nic originálního, ale v devadesátkách nebylo potřeba být geniální — stačilo to, aby kouzelilo. Děj je jednoduchý až prozaický, typický fantasy žbluňk s dungeony, prísnými manažery, kteří střeží schody, a předměty, které se nacházejí nebo nekupují. Taková, co je běžná, nudná, existuje-li vůbec, taková je zápletka.

Hraní je staromódní, jako má být. Textové příkazy, nemenší rozlišení, ovládání, kde si nic „nenavrhuje" — ty sám víš, co chceš udělat, nebo se topíš. Schválně nejasné návody, chyby v překladu, pokud vůbec překlad existuje. Inventář ti zabere chvíli, abyste si zvykli na to, že hra ti neslibuje pohodličku. Obrázky jsou pixelové, zvuky — když vůbec — syntetické a nudné, ale právě ta surová abstraktnost tvoří kouzlo. Nejsi navádění, nejsi tlačen emisí dopaminu. Jednoduše si hradeš, nebo si nehraješ.

Taková hra se v breve pamatuje jako osobitá. Dnes, kdy je všechno uhlazené a přístupné, zní to jako stará sůl — a právě proto je užitečná. Pokud ses původně nedostal k žádné klasické RPG, Ultimuh je průhled do doby, kdy byla hraní spíše než pozorování. Kdysi se jí někdo věnoval s vášní, teď je jen kusem retro záznamu.

Kdo si ji zahraje dnes? Buď veterán, co chce vzpomínat, nebo zvědavec, který chce vědět, jak se hranilo před 30 lety. V prohlížeči funguje bez problému — MS-DOS emulátor je daň za příležitost. Nejde o "zábavu" v moderním slova smyslu, spíš o археologickou zkušenost. A to je pro správného hráče dost.