Sibal Monkey Adventure

Když si člověk natáhne z archivů něco, co se jmenuje Sibal Monkey Adventure, čeká minimálně zábavný trash. Místo toho stojíš před pokusem o plošinovku, která měla být jednoduše hratelná, a přitom tě štve na každém rohu.

Jde o prostou věc — opičák skáče, sbírá věci, tlačí se přes překážky. DOSový kousek z poloviny devadesátek, kdy se ještě experimentovalo s tím, co lze z techniky vyždímat bez zástupu lidí kolem. Grafika je barvitá až naivní, prostředí se pohybuje někde mezi pohádkou a ošklivostí. Hudba mlčí, zvuky se ozývají jako varování, že se něco stane.

Ovládání vyžaduje přesnost, jenže ta tu není výhodou — je to past. Opice neskáče plynule, skáče, jako když někdo přepíná mezi snímky. Překážky stojí tam, kde by stát neměly, srážka s nepřítelem tě pošle rovnou na začátek levelu a životy ubývají jako sníh na slunci. Každý pokrok vykoupíš frustrací. Hra se chová, jako by chtěla vysvětlit jednoduchou mechaniku tím nejsložitějším způsobem.

Co ji zachraňuje? Hypnotický retro design, který tě přitáhne zpátky, i když víš, že to zase nevyjde. Nejde o pohodlný zážitek — spíš o hořký čaj, který piješ celé hodiny a pak se divíš, že jsi to dělal. Některé hry hraješ rád, jiné proto, že ti nejdou. Tahle patří do druhé kategorie.

Dnes? Jen pro archiváře a pro lidi, co si chtějí připomenout, jak byly tehdejší plošinovky bezbřehé a jak málo se hledělo na jemný design. V prohlížeči tě čeká hodina smíchu nad vlastní neobratností.