Moraff's Morejongg

Mahjongg. Vyskočí ti zbytek spousty paměti na disku a stejně tam máš hromadu verzí — je to klasika, kterou se hrála v brožurách u zubaře, v offline systémech počítáčů a vlastně pořád. Moraff's Morejongg z počátku devadesátek je jen jedním z tisíců klonů s režisérovým příjmením v názvu a příslibem „víc" (more) v tom, co by mělo být jednoduché.

Jde o piškvorkovský mahjongg — leží ti na obrazovce pole čtvercových kamenů se čínskými značkami, musíš párovat stejné značky a odstraňovat je ze hrací plochy. Než se složená pyramida nebo útvar změní na hromádku vítězství, projdeš spoustou úrovní. Jsou tu i různé varianty rozložení — klasické tvary, kterým říkáme „přesmutné" nebo „věž", a hra je v tom, že se do těch linek ořezu nevmžikneš hlava, pokud ti nezbude čistá cesta z jednoho páru kamenů k druhému.

Hra je pomalá a nudná. Nejde o reflexy, ale o trpělivost a geometrické vidění — hledáš páry, kterých se můžeš zbavit bez zablokování zbytku. Moraff's Morejongg v tom nabízí snesitelný výkon i pro počítače z té doby, jednoduché menu a přímočarou logiku. Občas se ti stane, že selžeš, protože jsi upálil špatný pár a uvízl ti kvar bez možnosti řešení. Pak buď padáš do opakování, nebo se vrátíš a hraješ znovu.

V devadesátkách byla tyhle věci středobem obsahu na shareware distribucích — když jsi neměl internet, dostals CD s tisícovkou her, z toho polovina byla mahjongové varianty. Moraff's se drží lépe než řada konkurence díky čistému designu a bez zbytečného braklu. Nechybí jí ani autentický zvuk klikajících kamenů, i když zvuk není nic, po čem bys snil.

Dnes, když si chceš odpočinout bez toho, aby ti do toho ležel adrenalin a stresu, funguje tohle stále. Není to pozoruhodné, ale je to funkční — mahjongg prostě nehnije, jen se vyčerpává jako starý opilec. Hraje se v prohlížeči bez sebemenšího problému a řekneš si, že když ti zbývá patnáct minut, tak proč ne.