Mahjong s harfou v názvu zní jako něco mezi spa-resortem a počítačovou hrou, ale je to starý japonský titul, který si vezl MS-DOS svět do své sbírky. Tady se nejedná o relax, ale o sázení a taktiku — tahy počítane na peníze, kde každá chyba tě stojí víc, než chceš.
Rhapsody 2 je mahjong určitě, ale ten druh s hazardem za zády. Sedíš u stolu s počítačovými soupeři, sbíráš kostky a snažíš se složit jejich kombinace — dál ovšem nejde jen o to zvítězit, jde o to vyhrát si peníze. Hra se pohybuje v klasickém čínském prostředí s minimalistním designem: kostky, stůl, a vedle nich tabulka peněz. Nedíváš se na nějaké elegantní animace ani cinké grafiku; máš před sebou čtvercové objekty a čtení obrazovky, která ti řekne, kdo právě vsadil kolik.
Hrát se to dá jednoduše — vybraniště kamene, odhoď je, počkej na kolo. Opravdová výzva spočívá v tom, pamatovat si, co se odehrálo, a odhadnout, co chystá počítač. Soupeři nejsou blbí a někdy se zdá, že mají štěstí lepší než ty. Svým tempem je hra pomalá, občas frustrující — hodina hraní na DOS-ově rozlišení a bez kvalitního zvuku tě dost houpne. Grafika je funkční, nic víc; kostky vidíš, čísla chápneš, ale nádheru hledej jinde.
Mahjong v devadesátkách patřil k těm věcem, které počítač nabízzel, aby měl co dělat starší hráči a Asiaté mimo domov. Rhapsody 2 není průlom, není inovativní — je to užitečný software na nudu. Hra nikdy nedostane srdce, ale svou roli plnila — něco na zahrání, když ti chyběla společnost hráčů nebo peníze, které by ses nevzdal brzkému ránu.
Dnes na ni kouknete retro nadšenci a japonisty co sbírají staré hry na DOS. V prohlížeči ji objevíš mezi archivy abandonware, a když tě zajímá, jak vypadalo počítačové hraní mahjong-u ještě předtím, než to zjemňovaly 3D enginy a anime dívky, je to cesta správným směrem. Čekat však na nějaké překvapení či zábavný zvrat — to si raději nech pro jiné hry.