G-stones III

Když se ti na disketě zavěsí nějaký program a vy s kamarádem nemáte tušení, co to je, zbývá ti jediné — zkusit to. G-stones III z roku 1994 je právě takový případ. Minimalistická puzzle hra na DOS, která se nehlásá jménem autora ani velkými ambicemi, ale jednoduše existuje jako svébytné počítadlo času.

Jde o logickou hru v nejčistší podobě. Padají ti z vrchu barevné kamínky a ty je musíš skládat do řad, aby zmizely. Znáš to z Tetrisu, znáš to z Columns, tady je to variace na téma s vlastní, tichounkou vůlí. Deska je nižší a užší, kostky padají, ty je otáčíš a řadíš horizontálně — cíl je vždycky stejný, zachovat si místo pro další příchozí hrači. Není tu žádné menu, které by tě privítalo hudbou. Je tu zadání a hraní.

Mechanika je cvrnknutí a pryč. Ovládáš si věc šípkami, padání lze zrychlit. Grafika je do taneční sály bez osvětlení — jednobarevné čtvercovitko na temném pozadí. Zvuk je... myšlenka. Hra si chování pamatuje samo, obtížnost se mění s počtem vyřešených řad. Pojítko pro mozek, který chce něco počítat, bez vychytávky. Bez příběhu, bez atmosféry, jen potřeba stát se lepším v tom jednoduchém úkolu.

Proč si ji pamatujeme? Protože na DOS byla tisícovka her podobného střihu a velká část z nich zmizela beze stopy. G-stones III přežil jako pamětní znak éry, kdy hra nemusela být pro někoho, hra byla prostě hra. Dnes by se to jmenovala indie casual, tehdy se to nazývalo „jeden soubor EXE, která se vejde na disketu".

Zahrát si ji v prohlížeči má smysl, pokud tě zajímá, jak se hrálo puzzle v době, kdy monitor měl šestnáct barev a počítač dělal zvuky jako rozhlasová stanice. Není to masterpiece, ale není to ani chyba. Je to věc, která měla svůj účel, zestárla poctivě a dnes slouží jako okénko do rutiny devadesátek. Chce-li se ti pár minut nudné zábavě, která nedělá nic velkého a netváří se, že by měla — tady je.