Někdo musel být v jednom čase až moc zamilovaný do Metroid. Escape from Markana je totiž neúspěšný pokus o dvojrozměrný sci-fi platformer na PC, který trvá asi tak osm až deset minut, pak se střídá mezi nudou a frustracemi. Hru si pamatuju hlavně proto, že jsem se divil, že něco takového v roce 1994 vůbec vyšlo.
Jdeš sem tam po temných místnostech, sbíráš kulatý diamant, skáčeš na nepředvídatelných platformách a střílíš na příšery, které za tebou lítají v náhodných vzorcích. Hra si hraje na atmosféru — tmavé pozadí, osamocení, tajemství — jenže to všechno se rozpadne v okamžiku, kdy zjistíš, že jde jen o kopírování někoho jiného bez porozumění. Cíl je jednoduchý: dostat se ven z nějaké základny jménem Markana. Proč jsi tam? Koho hledáš? Nehledej odpovědi, hra tě nezajímá.
Ovládání funguje, to je snad to nejlepší na hře. Pohyb je přiměřený, skok má rozumný arcus, střelba je okamžitá. Jenže nepředvídatelnost není taje a atmosféra není kunst. Platformy se v prostoru ztrácejí, viditelnost je katastrofální, a když si nejsi jistý, zdali je tam další samopal nebo jen stín, hraje se to úplně na věštce. Průběh není logický — projdeš místnost, jsi si jistý, že jsi ji zkoumál všude, vrátíš se a čekej, že se někde otevřela další věc. Bez mapy, bez návodu, bez milosti.
Escape from Markana se v devadesátkách ztratil v zástupu lacinějších a lépe vymyšlených her. Nebyl dost těžký na to, aby vyzýval, a nebyl dost snadný, aby bavil. Graphic engine tlukl, hudba byla monotónní, a po chvíli si říkáš, že je to jenom čekání na to, až hra skončí. Žádného hlubokého herního myšlení, žádné elegance — jen někdo, kdo koukal na Metroid a řekl si: já to taky zkusím.
Dnes je to především kuriozita — důkaz, že ne všechno, co je indie, je geniální, a ne všechno, co vypadá mračně, je hluboké. Pokud máš slabost pro staré PC hry a trpělivost, můžeš si ji zahrát v prohlížeči jako retro archivárium. Nečekej ale zázraky. Je to více takový edukativní výlet do „proč tohle neprošlo" než vlastně zábava. Ale kdyby tě zajímalo, jak to vypadalo na počítačích v polovině devadesátek, pár minut tvého času to prostě sebere.
old