Cbgtron

Když se v devadesátkách objevila hra pojmenovaná Cbstron, nikom to prý nepřišlo divné. Jen název — křivě napsaný Cbstron místo toho, co zřejmě mělo být Substron nebo něco podobného — už naznačuje, že si zde nebudeme hrát na triple-A produkci. Jde o jednoduchý akční titálek pro DOS, kterého nikoho z velkých vydavatelů nezajímal a kterým prošel čas bez chyb a bez slávy.

Jednoduše řečeno: letíš si v nějakém vesmírném prostředí a střílíš na nepřátelské objekty. Není tu žádný příběh, kterým byste si zamotali hlavu, žádná zápletka — jenom ty, tvoje loď a vlny přicházejících cílů. Hra se odehrává z pohledu zespodu, kolem tebe létají nepřátelé, ty na ně palíš, oni se snaží na tebe. Klasika žánru arcade, kterou známe z osmdesátek a která se v raných devadesátkách ještě občas vytratila ze stromů, ať už v nějaké upravené formě.

Ovládání je přímočaré — pohyb levou a pravou stranou, střelba. Grafika je pixelová a prostá, zvuk z reproduktoru PC spíše jen zvráskne. Není tu nic, co byste neviděli v desítkách jiných her. Řekl bych, že Cbstron vůbec nezajímá originálnost. Jsou tu vlny nepřátel, jsou tu poháry energie, a když se trefíš, zmizí. Když se trefí tebe, máš o jednu energii míň. Prostý recept.

Proč si ji pamatujeme? Pamatujeme si ji vlastně pořád vůbec? Cbstron je přesně tím typem hry, která se rodila každý druhý den v té době — levná, bezejmenná, určená pro ty, co by si zajíždi koupi Galagu nebo Xeviosu na piráckém disku. Leč tímto to nekončí; hra má svůj svéráz právě v tom, jak málo se snaží. Prostolineární, bez zbytečností. Pokud vám stačí mechanics bez příběhu a chcete si vzpomenout, jak vypadal arcade v půl devadesátek, jste na správné adrese.

Dnes si ji zahraješ v prohlížeči hlavně ze snahy pochopit, co všechno se vydávalo za hru, když internetu nebylo a zkušenost hráče byla mnohem méně relevantní. Není to špatné — není to prostě nic moc. Pár minut zábavného střílení, pak ti to přejde.