Time After Time

Když se otevře menu a čeká tě seznam akcí místo něčeho, co by tě okamžitě chytlo za hrdlo, víš, že půjde o strategii. Time After Time je logická hra, která si hraje na čas — ne jako na časový limit, ale doslova na něj. Staví se tu budoucnost po jedné akci.

Jde o puzzle řešené s pomocí času a historických období. Pohybuješ se po mapě, setkáváš se s postavami, řešíš problémy tím, že se vrátíš do minulosti nebo postoupíš do budoucnosti. Každá rozhodnutí mají následky — změníš-li jednu věc v čase, projeví se to jinde. Není to strašidlo od Naughty Dogu, spíš klidná mozková cvičebna v duchu osmdesátkových her od Infocomu.

Ovládání je jednoduché, snad až nudné — klikáš, vybíráš z nabídky akcí, čekáš. Grafika? Spíš informativní než okouzlující, převážně textová s minimalistickými ilustracemi. Zvuk, pokud je tu vůbec, se nijak neinsistuje. Hra vás neláká zábleskami, nýbrž logikou a posloupností kauzality. Jsou chvíle, kdy si nejsi jistý, jestli jsi na správné cestě, a to je záměr — nutí tě experimentovat.

V devadesátkách to byla ticha příležitost pro ty, kdo měli rádi Monkey Island, ale věděli, co si počít se čtyřmi slůvky v dialogu. Time After Time neučí, nešidí, nic tě nevezme za ruku. Zestárla jako všechny logické hry — řešení, která se dnes najdou na prvním odkaze, pozbývají razítka času.

Dnes si ji zahraješ, chceš-li znát, jak se dělaly herní puzzle v době, kdy se štít a meč řešily v přirozeném jazyce a kdy čas v příběhu nebyl jen kulisou. Není to bombastické, ale poctivé.