Magic Crayon

Měl jsem ho spuštěný přesně devatenáct minut. Magic Crayon je takový digitální sešitek na kreslení, kterému chybí všechno, co by z něj dělalo víc než nudný experiment někdy na přelomu devadesátek.

Jde o jednoduchý program na malování, kde si vybereš barvu, klikneš myší na černou plochu a kreslíš si, co tě napadne. Není tu pohyb, není příběh, není cíl – jen tvůrčí svoboda, která je v tomto případě spíš věznění. Paleta barev se omezuje na několik základních tónů, tužka nemá sílu, není tu guma, není tu nic, co by ti usnadnilo práci. Připomíná to Paint z doby, kdy Bill Gates ještě sám testoval Windows, jen horší a pomalejší.

Ovládání je naprosto přímočaré – myš a klik. Respektive bys si to pomyslel, ale program se chová, jako by to byla jeho první setkání s kurzorem. Respons je ospálý, tažené čáry se kreslí s patrným zpožděním, a když si vezmeš vlastně jakoukoli jinou volbu – třeba program Deluxe Paint nebo i Windows Paint – zjistíš, že to funguje o třidu lépe. Hra (nebo spíš aplikace, která se snaží vypadat jako hra) zkrátka pokulhává.

Magic Crayon se jmenuje kouzelný tužka, ale kouzel se nedočkáš. Je to jeden z těch softwarů, které si zkusíš z kuriozity a pak už nikdy. Tahle věc vznikla, protože mohla. Nikoli proto, aby něco řešila nebo aby byla zábavná. Bez pokynů, bez kontextu, bez smyslu – jen si vezmi myš a kresli sám do sebe. V roce 1996 byli lidi s počítačem v domě spíš vzácností, ale i tenkrát existovaly lepší způsoby, jak zastrávit svůj čas.

Jediná věc, kterou Magic Crayon nabízí, je melancholie. Syrové černé pozadí a vidina zbytečnosti. Kdyby ti zbyla chvilka a ne-chceš-nic-dělat, můžeš si ho otevřít – ale jen aby sis pamatoval, že ani v era-počátků-PC se všechno nedalo spasit dobrým nápadem. Tyhle programy zabíraly místo na disketě a v paměti. Nic víc.