Focsy

Focsy – ano, takový byl opravdu název. Hru bych bez googlování nepopsal, takže jsem opatrný, ale vzpomínka je jasná: jednoduché, téměř didaktické klikání na malý terč, který se po obrazovce pohybuje. Nic víc, nic míň. Typ věci, co v devadesátkách dostanete na disketě bez velkých slibů.

Jde o tradiční soutěž v přesnosti. Na obrazovce se pohybuje cíl – obvykle kruh nebo bod – a vy se ho snažíte co nejrychleji zasáhnout. Čím víc zásahů za daný čas, tím lépe. Jsou to vlastně interaktivní stopky spojené s reflexem. Asi jako když člověk v autě zkouší, jak dlouho mu trvá stisknout brzdový pedál. Chvíli to fascinuje, pak to otupí.

Ovládání je primitivní tím nejlepším způsobem. Myš, klik, hotovo. Hra vás netlačí do výběru z menu, nenastavujete žádné složité volby, nemusíte si pamatovat klávesy. Prostě se ptá: jsi rychlejší než minule, nebo už jenom stárneš? Grafika? Abstraktní bod na černé ploše. Zvuk? Co čekáte od zvuku v DOSovém časovači?

Focsy patří k těm tvrdošíjným věcem, které vycházejí ze starých soutěží v přesnosti zaměřování. Ve chvíli, kdy přišel internet, se takové hry staly zbytečnými – existují jich dnes tisíce v HTML5. Focsy proto brzy upadla v zapomnění, a to zaslouženě. Neměla co říct navíc.

Zahrát si ji dnes? V prohlížeči to zvládne každý, kdo chce poznat, jak vypadala zábava bez grafiky, příběhu a nároků na pozornost. Focsy je zkouška pro lidi, kteří si chtějí ověřit, jestli jsou pořád bystří, nebo už jim to v hlavě jenom tiká.