Questa recensione non è ancora tradotta — mostriamo l’originale (Čeština).
Dominové kostky na obrazovce počítače — jednoduché, přesné, bez záludností. Denomino je presně to, co slibuje název: hra s dominovými figurkami z konce devadesátek, kdy se softwarové domácnosti ještě dělily na edukativní cvičení a tunelové střílečky, nic mezi tím.

Čekáš, že půjde o něco jako Mahjongg? Špatně. Tady jde o to skládat dominové kostky na hrací desku tak, aby se sčet ok na sousedních políčkách shodoval. Vezmeš si dominovku z ruky, položíš ji podle pravidel — a pokud se chceš vyhnout selhání, musíš počítat. Nehraj to jen tak ledabyle, ať si neoznamuje, že si počínat neuměl. Je to hlavolam v pozadí, hádanka bez času, jen s logickou páteří.
Grafika je tak minimalistická, jak jen toho času byli schopní programátoři umět. Dominovky mají své ok, hrací plocha má čtvercový metr, kurzor se pohybuje jak by měl. Žádná snaha o nadsázku, žádné speciální efekty. Barvy jsou spíš praktické než hezké — modré, šedé, tak aby se to dalo číst. Zvuky? Jestli tam jsou, tak si je nepamatuju. Prostě jen hru slyšíš ve své hlavě — cink, cink při kladení kostky.
Denomino je typ hry, kterou když jsi si ji v roce 1997 zkusil v počítačně ve škole nebo v kamarádově domácnosti, tak tě buď hypnotizovala, nebo tě předat dalšímu netrpělivě čekajícímu kamarádovi. Střední cesta neexistovala. Nebyl v tom příběh, není tam adrenalin. Jde jen o to, zda máš v hlavě logiku a trpělivost. Stárne překvapivě dobře — přesně tak jako papírové dominové kostky, které řeší stejný problém už několik generací.
Dnes si ji zahrát v prohlížeči má cenu hlavně, chceš-li si odpočinout od her plných dialogů, mapy a hlasování dialogů. Není tu co řešit, jen položit správně. Její stáří je její výhodou — bez ničeho zbytečného, bez nabubřelého uživatelského rozhraní. Jen tichá logika a dominovky.