Mike Gunner

Mike Gunner střílí a nevypadá přitom, aby mu to bylo nepříjemné. Tenhle akcent už v osmdesátém osmém naznačuje, že se nejedná o práci nějakého velkého vydavatele — jméno výrobce zůstává neznámé, a to je škoda, protože ten, kdo tuhle věc dělal, měl pocit pro jednoduchou zábavu.

Jde o side-scrolling akční hru, kde se pohybuješ po jednoduché mapě zleva doprava, střílíš nepřátele, sbíráš věci a snažíš se dožít do cíle. Prostředí vypadá jak divoký západ — nebo aspoň se o to tvůrci pokusili. Příběh tu není vůbec, není ho třeba. Gunner, kterého ovládáš, má jednu úlohu: jít dál a nestát se mrtvým.

Ovládání je přímočaré — střílení funguje bez zbytečné složitosti, pohyb je responzivní, jak na to počítač té doby stačil. Síla hry spočívá v tom, že tam není nic navíc. Nejsi zahlcen Menu, příběhovými scénami ani dlouhými dialogy. Přijdeš, víš, co máš dělat, děláš to. Nepříjemné je snad jen to, že některé situace terčem tě připraví o životy zbytečně rychle — nešikovný design, ne chyba. Grafika je primitivní, zvuky jsou spíš hudbou, kterou pozapomeneš během cesty ke dveřím.

Mike Gunner byl typickou tiráží devadesátých her pro DOS — kus programu, který se vejde na disketu a složí k zpříjemnění chvíle. Není to masterpiece, ani se o něj snaží být. V čase svého vzniku to byla součást haldy podobných titulů, z nichž se pamatuje tak snad pět. Ten magnet z něj nestál nikdy.

Dnes si ji zahrát můžeš v prohlížeči skrz emulátory, pokud tě zajímá, jak vypadala tyhle málo ambiciózní projekty. Není to ztráta času — je to spíš kultura. Hrůza z devadesátek, nebo jejich kouzlo? Záleží na tom, co od her čekáš.