Cheese Magnate

Sýr. Magát. Na Spectrumu z času, kdy se logika her limitovala na to, co se změstnalo do osmapadesáti kilobajtů. Cheese Magnate patří mezi ty zvláštní kousky osmdesátých let, které si nikdo nepamatuje, protože jich bylo víc než smyslu jejich vytváření.

Jde o ekonomickou simulaci v nejjednoduššícím pojetí — budeš si chovat sýrový imperium, obchodovat, koupit-prodat, snažit se udělat těch co nejvíc peněz. Není tu příběh ani motivace víc hlubší než číslo v levém horním rohu obrazovky. Prostě číslíčka se mění a ty se máš na čem podívat.

Hraní je pomalé. Výběr z menu, čekání na zobrazení. Spectrum to "zvládalo" jednak tím, že se načítalo pomalu, jednak tím, že grafika měla barvu nějakou hnědou a trochu tmavší hnědou. Ovládání je primitiv — vybereš si akci z nabídky, zadáš číslo, počítač uvažuje, vrátí ti nové čísla. Nic víc. Úspěch znamená sledovat pomalý nárůst majetku, neúspěch znamená stejně pomalý nárůst majetku, jen menší. Naprostý absence zábavy v moderním slova smyslu.

Ale to je přesně to, co se tvůrcům povedlo — oni chtěli "hru", kterou si Brit mohl koupit za pár liber, vrazit do Spectru a cítit se chytře. Byla to odsud čest podnikatelů v čepici. Samozřejmě, že Cheese Magnate nikdy nevytvořila kultovní následovnost ani žádný odkaz. Je to historická kuriozita — důkaz, že někdo jednou myslet, že ekonomickou simulaci lze prodat lidem s osmibitovým počítačem.

Dnes? Pokud ti není padesát a nenosíš v sobě nostalgii za školní sálem plným Spectrů, bude ti Cheese Magnate připadat jako nutkavá potřeba podívat se na kód. Je to spíš artefakt než hra. Ale právě proto se odsud stojí podívat — je to svědectví o tom, jak jsme si my starší hráči zpočátku libovali i v těchto zvláštních vejcích, zatímco jsme čekali, až se načte Jetpac.