3DHOUSE

Sám jsem dlouho netušil, co to vlastně je. Položka v DOSovém adresáři mi říkala jen „3DHOUSE“ a nic víc. Pak jsem ji spustil a překvapilo mě, že to není hra, jak jsem ji znal — ale pokus o stavebnici, která měla být futuristická a možná byla, aspoň na rok 1992.

Jde o program na tvorbu 3D objektů a scén přímo v DOSu, z doby, kdy byla grafika v osmibitových barvách a rozlišení 320 na 200. 3DHOUSE ti dává prostor stavět si vlastní scénky z primitivních kostek, kvádrů a jednoduchých geometrických tvarů. Není to hra v klasickém slova smyslu — spíš digitální lego pro ty, kterým stačilo hrát si s myšlenkou, co by se dalo postavit.

Ovládání je typicky devadesátkové: textové menu, kurzorové klávesy, číselná klávesnice. Žádné ovládání myší, jaké by dnes čekal každý. Chceš otočit objekt? Vyber si směr a stiskni klávesu. Přidáš kvádr? Vyplníš rozměry v okně. Je to pomalé, zdlouhavé a frustrující, ale zároveň je v tom zvláštní hypnotická monotónnost — typ zábavy, který nehledá odměnu v akci, ale v tichém hraní si s možnostmi.

Grafika je nuda. Jednotlivé objekty se skládají z drátěného modelu a nechybí jim ani minimální stínování, ale na tehdejším monitoru se to vždycky vykreslovalo trhaně. Animace? Neexistuje. Zvuk? Stejně tak. Je to obrazovka a tvůj čas.

Znamenalo to něco v době, kdy bylo 3D zatím věcí pro speciální pracovní stanice a počítač s VGA kartou se považoval za sci-fi? Myslím, že ano. Dnes? Jde o historickou raritu, kterou si spustíš spíš proto, abys pocítil ducha doby — prvních pokusů domácích počítačů popasovat se s tím, co dělaly počítače ve filmovém průmyslu.