Wacky Darts

Když jsem poprvé spustil Wacky Darts na Spektru, čekal jsem klasickou simulaci vrhání šipek. Místo toho se mi ozvul zvuk jako z kapely, která střílí ze střešovny, a najednou jsem házel pixelované šipky na obrazovku vритmu něčeho, co se jen vzdáleně podobalo skutečným pravidlům.

Jde o jednoduchou minihru pro domácí počítač z osmdesátek. Cíl je jednoduchý — trefit cíl šipkami, sbírat body, možná se v průběhu zacuchlat s nejméně intuitivním ovládáním, jaké si lze představit. Hra neříká, co přesně dělat, takže se učíš pokusy a omyly. Spektrum bylo takové — domníváš se, že víš, co dělat, a pak přijdeš na to, že tě hra chtěla vlastně někde úplně jinde.

Wacky Darts nemá přílišné ambice. Pixel-art je v pořádku pro Spektrum, řekl bych, že typický. Ovládání je archaické — možná přepínání režimů přes numpad, nebo nějaká neobvyklá kombinace tlačítek, kterou si pamatují jen lidi, co hru vyprogramovali. Když se ti konečně poddaří trefit cíl tak, aby se to počítalo, cítíš se přesvědčen, že to byla čistě náhoda.

Na své době to byla zřejmě zábava stejně jako pinball nebo kulečník v hospodě — ne příliš hluboka, ale dost na to, aby tě to chvíli zabavilo. Dnes sem řadí jiné hry z Spektra, které měly více osobnosti, lepší feedback, prostě víc důvodu vrátit se k nim.

Pokud jsi nostalgik specificky pro Spektrum a zajímá tě, co všechno bylo na té desce vyrobeno, Wacky Darts je kuriozita. Tvůj mozek si ji ale nepamatuje. Není to špatně — jen je průměrně zapomenutá, což je pro retro minihru vlastně nejčestnější verdikt.