Amok

Když se v devadesátkách řeklo „akční adventura", málokdo si pod tím představoval něco tak divného jako Amok. Tenhle DOS-ový kousek z roku 1996 si říká o pozornost svojí nespoutanou logiku a stylem, který se nedá lehko zaškatulkovat. Nejde o klasický point-and-click ani o lineární action game — je to něco uprostřed, co si dělá, co chce.

Příběh se točí kolem záhadného světa plného surrealistických prostředí a странных postav. Cílem je prozkoumávat lokace, sbírat předměty a řešit situace, které mají svou vlastní groteskní logiku. Hraje se to z pohledu zezadu nebo ze strany, pohyb funguje přirozeně, ale grafika vypadá jako bizarní sen — barevné, směšné figury v geometrických prostorech. Prostředí má charakter, který zůstává v paměti: není to krásné, ale určitě originální.

Hraní se skládá z průzkumu a interakce s věcmi, ale hra vůbec neukazuje, co se s čím dá dělat. Máš předměty, vidíš situace, a musíš pochopit jejich vztah. Někdy to vyjde přirozeně, někdy to připadá zbytečně komplikované nebo náhodné. Ovládání funguje, grafika tahá na vtip, hudba je minimalistní a zvuky jsou zvláštní — někdy dojímavé, někdy nepříjemné. To vše dohromady vytváří atmosféru, která s tebou dělá, co chce.

Amok se nelíbil všem ani při vydání, a dnes by musel najít své publikum nejspíš mezi těmi, kdo si užívají experimentální věci. Nepatří do категории her, které chceš hrát kvůli hernímu zážitku — spíš jde o to, co si v hlavě vytvoříš, když sledíš děj, který se chování řídí jinými pravidly než obvyklé adventury.

Pokud máš chuť na něco divného bez ambice vyhrát, Amok čeká v emulátoru. Není to hra pro každého a ani si neklame, že by měla být. Je to artefakt, který tvůrcům nějak vyšel z rukou, a to ho dělá zajímavým. Zkus to, když máš náladu na hru, která se nebojí být zvláštní.