Amok

Když se v devadesátkách řeklo „akční adventura“, málokdo si pod tím představoval něco tak divného jako Amok. Tenhle DOSový kousek z roku 1996 si říká o pozornost svou nespoutanou logikou a stylem, který se nedá snadno zaškatulkovat. Nejde o klasický point-and-click ani o lineární akční hru — je to něco uprostřed, co si dělá, co chce.

Příběh se točí kolem záhadného světa plného surrealistických prostředí a podivných postav. Cílem je prozkoumávat lokace, sbírat předměty a řešit situace, které mají svou vlastní groteskní logiku. Hraje se to z pohledu zezadu nebo ze strany, pohyb funguje přirozeně, ale grafika vypadá jako bizarní sen — barevné, směšné figury v geometrických prostorech. Prostředí má charakter, který zůstává v paměti: není to krásné, ale určitě originální.

Hraní se skládá z průzkumu a interakce s věcmi, ale hra vůbec neukazuje, co se s čím dá dělat. Máš předměty, vidíš situace a musíš pochopit jejich vztah. Někdy to vyjde přirozeně, jindy to připadá zbytečně komplikované nebo náhodné. Ovládání funguje, grafika hraje do komična, hudba je minimalistická a zvuky jsou zvláštní — někdy dojímavé, jindy nepříjemné. To vše dohromady vytváří atmosféru, která s tebou dělá, co chce.

Amok se nelíbil všem ani při vydání a dnes by musel najít své publikum nejspíš mezi těmi, kdo si užívají experimentální věci. Nepatří do kategorie her, které chceš hrát kvůli hernímu zážitku — spíš jde o to, co si v hlavě vytvoříš, když sleduješ děj, který se řídí jinými pravidly než obvyklé adventury.

Pokud máš chuť na něco divného bez ambice vyhrát, Amok čeká v emulátoru. Není to hra pro každého a ani se netváří, že by měla být. Je to artefakt, který tvůrcům nějak vyšel z rukou, a to ho dělá zajímavým. Zkus to, když máš náladu na hru, která se nebojí být zvláštní.