Writer Rabbit

Když jsem v polovině osmdesátek zasedl k počítači se čtyřmi barvami na obrazovce, věděl jsem, že se budu učit, i když se mi nechtělo. Writer Rabbit vás totiž bez okolků zavalí výukou čtení a psaní vlastních slov. Zvlášť když je vám osm let a raději byste hráli cokoli jiného.

Jde o edukační hru stylizovanou jako zábavný kousek — králíček vám zadává úkoly zaměřené na rozpoznávání písmen, tvorbu jednoduchých slov a porozumění textu. Všechno v té parádě, kterou umožňovaly počítače téhle generace: CGA grafika s několika málo barvami, zvuk ze speakeru jako pulzující tón a režim, kde se střídají jednoduché herní scény a otázky. Nic průlomového, nic originálního — jen klasické vzdělávací puzzle zabalené do střídmého balíčku.

Hraní spočívá v tom, že klikáte na správné odpovědi, skládáte písmena nebo čtete věty a posuzujete jejich smysl. Je to pomalé, předvídatelné, a pokud jste školák, cítíte, že se vám někdo snaží vsugerovat učení jako zábavu. Titul neoplývá hloubkou ani vychytralostí — je to prostý nástroj maskovaný za hru, a právě to z něj dělá suchý zážitek. I když se kreslené zvířátko snaží působit vesele, je to jako číst sloupek s morálním ponaučením.

Writer Rabbit je typickým produktem druhé poloviny osmdesátek, kdy vzdělávací software pro osobní počítače ještě neuměl být vtipný nebo podmanivý. Sloužil svému účelu — rodičům bylo jasné, že se jejich dítě „učí“ — ale dnešnímu hráči nabízí především historickou kuriozitu. Charakter doby je zajímavý, praktická hodnota malá.

Pokud máte nostalgii po edukačních titulech a chcete si vyzkoušet, jak se učilo čtení na osobních počítačích v éře CGA, Writer Rabbit je tu a funguje. Všechno ostatní — originalitu, zábavu, průlom — tu nehledejte.