Serpentine

Tohle jsou Pac-Man triky ze střídavého světa. Běháš, shromažďuješ tečky, vyhýbáš se nepřátelům a občas se ti podaří otočit stůl v tvůj prospěch. Serpentine z roku 1982 není nic revolucionního, ale pro počítač té doby to byla solidní zábava.

Ovládáš hada, který se vlní po obrazovce a snaží se sebrat všechny tečky, než ho chytí barevné hady-nepřátelé. Pole se postupně zastavuje a mění, aby to nebylo příliš jednoduché. Sem tam narazíš na speciální prvky — střely, štíty, či věci, které ti pomohou nebo tě porazí. Logika spočívá v tom číst si chování těch druhých hadů a plánovat cestu, kterou jdeš.

Ovládání bylo jednoduché — šipky, respektive klávesy pro směr pohybu. Hraní se cítí jako malý pověšenec mezi Pac-Manem a Snake — není to čistě reflexní, ale chce to hlavu. Po pár levelech se tušíš, že některé chodiště jsou léčka a že se musíš rozhlédnout. Hra nenadává, jen si tě postupně učí, co si může dovolit.

V devadesátkách to byla hra, která si zahrála svou roli — nebyla nejskvělější na trhu, ale nebyla ani nějaká hrůza. Dnes vidíme, že mechanika je malinko repetitivní a grafika má věk, který neubírá na síle, ale dodává jí nostalgie. Není to hra, kterou bys si stáhl s tím, že ti změní život, spíš takový lístkový kamarad na čtvrt hodiny.

Pokud máš chuť na jednoduchou logickou arkádu a nejsi fanoušek tempa moderních her, Serpentine se stane příjemným překvapením. Není na ní nic překvapivého, ale přesně to je její kouzlo — tichá, tvrdá práce bez zbytečné okázalosti.