Combatrobo Zakato

Roboti se mezi sebou mydlí v pískovišti plném bláta a co mi z toho zbyde? Pocit, že jsem právě strávil hodinu hraním něčeho, o čem ani sám tvůrce zřejmě nevěděl, co to je. Combatrobo Zakato je z roku 1994 a už ze samotného názvu vidím, že by to mělo být něco mezi akční hrou a strategickou kreativitou — robot, který se staví, ničí a předvádí se. Realita je humornější.

Jde o sérii krátkých scénářů, kde máš koupit robota, koupit mu zbraně a pak ho poslat, aby se pral se soupeřovým robotem v jednoduchém arénovém prostředí. Není tam žádná hlubší strategie, žádný důvod, proč bys vybíral jednu kombinaci zbraní místo druhé — vítězí ten, kdo má víc peněz. Grafika je monochromní, ovládací prvky jsou jednoduché textové rozhraní a tím to v podstatě končí. Nic se nemění, nic se neukazuje, nic se neděje.

Hraní samo je nepřetržité klikání do stejných tlačítek. Nakoupíš robota, vybereš mu zbrojní výbavu, zmáčkneš tlačítko Start a koukáš se na abstraktní ASCII animaci, která představuje boj. Vidíš čísla zdraví, která padají, a pak je konec. Bez zvuku, bez dramatiky, bez pocitu, že by ses něco naučil nebo něčeho dosáhl. Každý souboj nakonec stojí na tom, jestli to chceš brát vážně a počítat, nebo si přiznat, že brát to vážně není proč.

Dnes na tom není zajímavého téměř nic. Hra předbíhala svou dobu v tom, že kombinovala prvky, které se později staly běžnými — virtuální mazlíčky, stavbu v garáži, automatický boj — ale tady jsou všechny odbyté, nedotažené a bez obsahu. Grafika je bolestná i v kontextu devadesátek, ovládání je neintuitivní a hraní je vyčerpávající monotónie.

Pokud se chceš podívat, jak vypadalo programování her pro DOS ve chvíli, kdy si tvůrci mysleli, že náhodná čísla a text jsou zábava, jdi si ji zahrát v prohlížeči. Pro všechny ostatní platí rozhodnutí jedním slovem: Zakato si odpusť.