Questa recensione non è ancora tradotta — mostriamo l’originale (Čeština).
Když otevřeš Star Chamber, staneš se právník v nějakém temném právním systému, kde se rozhoduje o osudu odsouzených. Tvůj úkol? Obhajovat nebo žalovat — a přesvědčit porotu, aby hlasovala správně. Není tu akce, není tu grafika, je tu jen text, logika a slova.
Hra z roku 1987 se odehrává v textovém prostředí DOS. Dostaneš případ, čteš si detaily a pak se pouštíš do argumentace. Cílem je skórovat body za správné výroky, logiku a strategii. Podobá se více právnímu simulátoru nebo hádance než hře v klasickém slova smyslu. Ovládáš se klávesnicí, rozhoduješ se z nabídnutých možností, čekáš, co se stane dál.
Mechaniky jsou jednoduché — čteš, volíš a skóruješ. Kde je ale zádrhel? Hra se datuje z doby, kdy se počítače ještě rozhodně nebály pokazit hráči den špatně vysvětlenými pravidly. Co přesně dělá tvůj argument účinným? Proč porota hlasuje tak, jak hlasuje? Odpovědi jsou často nejasné. Hraní cítíš spíš jako střelbu do temna — pak přijde výsledek a nejasné je, co ses mohl udělat jinak.
Star Chamber je doba, kdy by měl být právní thriller. Místo toho je to spíš nudné cvičení v čtení. Texty nejsou poutavé, případy se cítí generované, a když vyhraeš, nevíš, jestli ses choval chytře nebo jen štěstěně. Novost — mít hru o právním systému vůbec — to nevyváží.
Dnes si ji zahrát znamená spíš archeologický pokus než zábavu. Pokud tě zajímá prehistorie právních simulátorů a chceš pochopit, co se ludmilům šedesátile ve vývojářských Studios zdálo zajímavé, klidně si ji pusť. Ale bud připraven na hodinu čtení šedého textu bez dynamiky, bez příběhu a bez jasné zpětné vazby, proč ses rozhodl zle.
old