Questa recensione non è ancora tradotta — mostriamo l’originale (Čeština).
Když se v játkovně objevil počítač a ty se podíval na diskettu se jménem Savage Island, věděl jsi, že tady bude něco divného. Malá černá obrazovka, bílý text, to bylo všechno. Žádný zvuk, žádné barvy, jen slova a tvoje fantazie.
Jde o textovou adventuru z počátku osmdesátek, kdy grafika znamenala maximálně několik znaků vedle sebe a hra byla jen dlouhý řetězec pokynů. Druhá část nějaké série — alespoň to napovídá název — kde se ocitneš na nějaké ostrově plném nebezpečí. Cílem je přežít, sbírat věci, řešit hádanky a dostat se odsud ven. Právě tak jednoduchý koncept, jak zní.
Hraje se tím, že pořád něco zadáváš. VEZMI VĚCI. JDI NA SEVER. ROZHLÉDNI SE. Hra ti vrátí odpověď — najdeš klíč, nebo tě zabije něco neviditelného, nebo ti řekne, že tím směrem nejdeš. Někdy máš štěstí, někdy hádeš do tuhého. Bez mapky, bez návodu, jen ty a její libovůle. Některé hry tohoto typu měly aspoň trochu nápovědy, ale tuhle máš pocit, že tvůrce koukal, jestli tě podrží v napětí strach a zmatenost.
V té době to byla novinka, kterou si kupovali nadšenci s trpělivostí. Dnes by se to líbilo snad jen někomu, kdo chce vyzkoušet, jak se hrálo, než Ultima změnila všechno a přidala do adventur alespoň mapu a grafiku. Savage Island je pamětí, ne zábavou.
Pokud máš chuť vyzkoušet, jak těžké mohly být osmdesátkové hry, v prohlížeči si ji pustíš. Běží v retro emulátorovně, zvládne si ji i moderní počítač. Ale bud připraven na to, že ti bude chvíli trvat, než pochopíš, co po tobě chce. Vlastně ani pak ne.
old