3-D Golf

Golf na osmibitovém počítači. Myslíš si, že to není možné? Čekáš, že to bude jako bít tenisákem do cihly. Překvapivě – není. 3-D Golf na ZX Spectrumu se snaží v úzkých mezích osmdesátých let udělat něco logického: simulovat golfový swing s pohledem na hřiště z perspektivy hráče, který stojí za míčkem.

Hra si vezme golfový klub, hřiště se nějakými barvami zkreslit na černém pozadí a pustí tě hrát. Nejde o management nebo strategii – je to čistá mechanika. Nastavíš sílu úderu, vybepeš směr, a pak se míč valí přes pixelový trávník k jamce. Grafika je samozřejmě primitivní, ostatně je to Spectrum. Není to hezké, ale je to čitelné – vidíš, kam jdeš, a to je všechno, co potřebuješ.

Problém je v tom, že golf funguje, když máš dostatek dat k práci. Tady máš pixely a čas výpočtu. Swing je jednoduchý mechanismus – natočit, vyber sílu, čekej – a to zvládá hladce. Ale chybí mu něco na způsobost. Nemá drama. Fyzika míčku je funkční, ne zvlnění hraviště nebo chování v různém větru. Je to golfová arkáda v nejčistší podobě, bez nuancí.

Dnes si ji zahrají především sběrači a fanoušci Spectra, kteří si chtějí ověřit, že osmibitová golfová hra vůbec existuje. Není to špatně udělané – právě naopak, je to svým způsobem elegantní řešení v rámci hardwarových možností. Ale není to hra, kterou by sis hrál pro zábavu, spíš pro zajímavost toho, že je to vůbec možné.

Pokud miluju retro a chci vidět, jak si vývojáři v osmdesátkách s omezeními poradili, ať si ji spustím. V prohlížeči běží bez problémů a vůbec se to neomrzí – stačí čtyři úrovně na poznání, co hra umí. Není to hit, ale ani curiosum, které by stálo za větší obchvat.