Lava Cap

Červené kuličky padají dolů a ty s nimi. Lava Cap je od začátku nepříliš skromný v tom, co od tebe chce — soustředění, reflexy a schopnost přijmout, že tě pravidelně zmrskne něco hloupého.

Jde o puzzle-platformer z raných devadesátek, kde ovládáš postavu, která se pohybuje po bludišti sestávajícím z plošin. Cílem je sbírat věci a unikat padajícím nebezpečím — v tomto případě těm zmíněným kuličkám nebo dalším trapům. Hra se odehrává v temném prostředí s mlhavou tématikou, která vám připomene, že bezpečí zde neexistuje. Ukaž se na jednom místě příliš dlouho a už padáš.

Mechanika je jednoduchá, ale překvapivě nepoddajná. Pohyb je přímočarý, skoky se nedají regulovat v letu a načasování musí být přesné. Neoddálíš se sem tam — hra tě tlačí vpřed a testuje, zda jsi opravdu soustředěný. V některých místech funguje toto omezení skvěle, v jiných tě to přivádí k frustraci, když opakuješ stejný úsek po třicáté a ztratil jsi orientaci, jestli jsi skočil o milimetr příliš brzy či pozdě.

Na své době (1992) byla Lava Cap zajímavým pokusem o nonlineární puzzle-platforming. Dnes ji zbožňují hlavně ti, kdo si ji pamatují z počítačového kurzu nebo kamaráda na Pentiu. Ostatní v ní uvidí spíše kuriózu — zvuky jsou typicky ostrý PC speaker, grafika se blíží středu devadesátek a difuznost designu nedělá hře službu.

Hrát si ji dnes stojí za to primárně z nostalgie nebo ze zvědavosti, jak vypadal puzzle-platforming na tom hraničníku mezi experimentem a zázrakem. V prohlížeči ji zvládneš bez emulátoru, takže otázka "proč ne" už neplatí. Zkusit si ji můžeš, aniž by to něco stálo.