FBI Fred

FBI Fred se tváří jako něco mezi policejním akčňákem a detektivkou, ale ve skutečnosti je to spíš sbírka miniher slepených dohromady jako cvičebnice pro začínající sběratele disket. Tahle DOS věc z roku 1992 si asi myslela, že když dáte do jednoho balíčku puzzle, střílečku a něco na logiku, všichni si to budou hrát do zešedivění.

Jsi federální agent Fred a máš vyřešit případy. Jak? Hraju si sérii různorodých minigames, které spolu souvisejí zhruba jako videa v kabinetu lékařny. Jeden moment jezdíš po maze a sbíráš důkazy, druhý moment zkoušíš seřadit fotografie podezřelých podle jejich popisů, pak najednou střílíš na cíl jako v galerieji. Svět se v tom neozývá, ani to nevypadá jako součást nějaké příběhové linky – spíš jako školitel výcviku agentů, kterého udělal manažer, ne tvůrce her.

Ovládání je jednoduché, ale to je nejčastěji počestivá slova pro nudné. Klikáš, čekáš, pohybuješ se po obrazovce jako v PowerPointu. Grafika je typicky DOS – žárovková, bez ambic na něco víc než pixel art v odstínech, které by poměstily i ústav sociální péče. Zvuk? Ani nevím, jestli vůbec byl. Hratelnost drží pohromadě hlavně díky tomu, že jednotlivé minigames trvají jen pár minut, než se ti omrzí a chceš jít na něco jiného.

FBI Fred je příkladem toho, jak ne každá myšlenka potřebuje grafický rozměr. V osmdesátých by to možná funglo jako něco mezi vzdělávací software a hrou, ale v devadesátkách už lidi chtěli immerzivní zážitky. Tenhle kousek prostě závodil v kategorii, kde neměl šanci.

Dnes na ni kouknout v emulátoru? Spíš z povinnosti, když si tipuješ, co všechno DOS mohla nabídnout. Není to tak špatné, aby to stálo za bolest očí a času, ale pokud tě zajímá prehistorie edukativních her, je to historická zajímavost – jako staré telegrafy v muzeu. Vidíš, jak to fungovalo, ale nechceš si to domů.