Special Agent

Pohled z profilu, charakteristická silueta agenta na černém pozadí a vážná hudba — Special Agent věří, že je špionážní thriller. Realita je taková, že má víc společného s klasickou plošinovkou, jen se snaží dělat na sebe dojmem.

Jdeš po úrovních zleva doprava, skáčeš přes překážky, sbíráš věci a vyhýbáš se nepřátelům. Hra počítá s tím, že jsi Agent a že to snad víš. Nejde ti o složitou zápletku — běží se, skáče se, střílí se občas. MS-DOS z roku 1989 znamená jednoduché spritely, vcelku čitelná vizuální komunikace a chování nepřátel předvídatelné jako ranní vlak.

Hraje se to snadno, až nudně. Ovládání není nikde zdokumentované, takže první pokusy jsou pokus-omyl — jaký kláves skoči, jaký střílí. Jakmile to pochopíš, zbývá ti opakovaně překonávat stejné obrazce. Grafika sice není ošklivá, ale taky tě ničím nepřekvapí. Chvilka, kdy zjistíš, že na každé úrovni je to stejný zápas, ti přijde poměrně brzo.

Special Agent si těžko hledá místo v paměti. Nebyla to mediální senzace, neměla kultovní následovníky a nestala se z ní legenda. V devadesátkách existovaly lepší plošinovky na PC, které hrály rychleji, vypadaly líp a nabízely více nový zážitek. Tahle hra se svojí ambicí stát se agentem přitom zůstala jen průměrným poskakováním.

Zajímavá je jako artefakt — důkaz toho, že každý si myslel, že může sbalit plošinovku. V emulátoru si ji dnes zahraji snad jen z nostalgie nebo z nudy mezi slavnějšími tituly. Není to ztraceného času, ale ani čas netrávit.