Quest for the Black Pearl [v1.5]

Černá perla. Právě tohle slovo si z devadesátek pamatuju líp než obsah samotné hry. Quest for the Black Pearl tě vrhaný do pirátského eventuálně a říká: jdi si ji vyzvedni. Zbývá figurat, jak.

Je to adventura, která ti nedá mapu ani návod. Procházíš lokacemi v textovém i částečně grafickém režimu, sbíráš předměty, mluvíš s postavami a hledáš cestu k tomu samotnému pokladu. Prostředí voní osmnáctým stoletím — lodě, přístavy, tunely, tajné pokoje. Nikdo ti neříká, co dělat, a právě v tom je háček: buď jsi schopný přijít si sám, nebo se krčíš v půlce hry a čmucháš každý koutek znovu.

Ovládání je typicky devadesátkové — pár kláves, příkazy psané nebo vybrané z menu. Průnik se nekonečně opakuje, stejně tak čekání na načítání dalšího screenu. Hra není ani graficky okouzlující, ani herně elegantní. Je to spíš vytrvalostní západ — zkoušíš, padáš, zkoušíš znovu. Někdy натrefíš na scénář, kde se stane něco nečekaného. Jindy jen klikaš a počítáš, kolik minut zbývá do večera.

Quest for the Black Pearl zůstal zapomenutý proto, že nebyl ani horší, ani lepší než desítky podobných titulů z téhož období. Bez značky LucasArts nebo Sierra na obale se ztratil mezi tuny ostatního shareware. Dnes si ho zahraješ víc ze zvědavosti než ze závismu.

Komu sedne? Těm, co mají rádi logiku bez speciálních efektů a nemrzí je potulovat se bez mapy. Je to chvíle při počítači bez grafických úchvatů, čistě hra myšlení a paměti. V prohlížeči přežívá jako kuriozita, ne jako klasika.