Pharaohs Revenge - Publishing International (1988)

Když si dneska vezmeš v ruce myš a čekáš od hry aspoň nějaký obsah, Pharaohs Revenge tě překvapí tím, co na obrazovce *není*. Publishing International v roce 1988 vydala jednoduchou point-and-click hru, která ti říká: máš dům, máš věci, máš se dostat ven. Zbytek si vymysli.

Jsi návštěvník egyptské hrobky a obehnul tě průvod mumií. Úkol zní banalně — proplést se bludištěm, sbírat předměty, řešit pár logických hádanek a dostat se ven živý. Hra se odehrává v černobílé grafice, která připomíná učebnici na papíře, nikoliv obrazovku počítače. Své to má kouzlo, ale jen tehdy, když věříš, že monochromie je umělecké rozhodnutí, ne tíseň na kapacity.

Hraje se to klikáním — na věci, na dveře, na cestu, kterou chceš jít. Postava poslouchá a chodí bez emocí, bez animací, bez čehokoliv, co by ti říkalo, že se věci děj. Logické puzzle nejsou vůbec ošidné, spíš nudné — vezmeš si klíč, otevřeš dveře, pokračuješ. Přitažlivost spočívá v tom, že se *musíš* podívat — jako se člověk dívá na starou ruinu a snaží se si představit, jak to vypadalo. Hra ti nic neříká, takže si tvoje hlava dělá představu sama.

Pharaohs Revenge je svého druhu artefakt — důkaz, že už v osmdesátkách někdo chápral point-and-click ještě předtím, než se to stal žánrem. Není to Maniac Mansion a není to ani LucasArts. Je to méně. Ale v něčem právě proto víc — více se spoléhá na tvoji fantazii, méně na zvuky a animace, kterých stejně nemá. V kontextu, kdy se průměrná hra pro PC zabývala pixel-artem a čmáranicemi, tohle je cosi jako recitál v prázdné místnosti.

Dnes si ji vezmeš jako kuriozitu — podívat se, jak se věci dělaly, když nikdo ještě nevěděl, jak se mají dělat. Není zlá, jen upřímně odseknutá. Když máš náladu na bludištěko bez zbytečností, kde všechno je pomyslné a nic tě neodvádí, sedne ti. Ale čekej realističtější přístup ke slovu „hra", a zklamáš se.