Random Number Generator

Když se v osmdesátkách dostala na Spectrum disketa s opisem "Random Number Generator", každý si myslel, že jde o trap. Ale ne — to byla opravdu hra. Nebo spíš demonstrace toho, co se dá udělat s mikroprocesoorem a nudou.

Jde o program, který dělá přesně to, co slibuje v názvu: generuje náhodná čísla. Žádné pixely, žádný příběh, žádná logika — jen čísla řady za řadou. Na Spectru to znamenalo stisk tlačítka, čekání na blikání obrazovky a pak se valí sloupce číslic. Nic extra, nic slavného, jen střet člověka s náhodou.

Z dnešního pohledu je to kuriózum. Program neurazí grafiku, protože ji nemá. Nemá ani zvuky, která by bolela uši. Hraní spočívá v tom, že se díváš, jak stroj plní svou jedinou úlohu — a podivně to fascinuje. Je to jako koukat na číselnici rulety, která se točí sáma a nikdo ji nezastavuje. Hra nebere nic, nesvádí ničím, jen je. V tom je skoro něco upřímného.

Historicky to byla spíš učební látka pro začínající programátory na Spectru — demonstrace, jak se v těchto primitivních podmínkách vyrábí pseudonáhodné sekvence. Zábava v tom není, inspirace možná ano. Zestárla stejně jako všechno kolem ní, akorát se stárne vědomě a bez pokušení.

Dnes si ji zahrješ v emulátoru Spectru ze zvědavosti. Ne proto, abys se bavil — ale proto, abys viděl, jak nula zábavou může být. Je to opravdu hra? Technicky ano. Doporučuju ji? Jen pokud tě zajímá, jaké byly pokusy programátorů obsadit prostor na kazetu něčím — čímkoli — když jsem se jim už vyčerpaly nápady.