Ranadin 2.0

Kdybys v roce 1989 seděl u počítače s DOSem, Ranadin 2.0 by ti přišel jako zajímavá kuriozita — typ hry, kterou si člověk pustí spíš proto, aby viděl, co si někdo vymyslel, než že by čekal zázrak.

Jde o hru, o které se skoro nic neví a která nemá pořádnou dokumentaci. Chybí jasné vysvětlení, co v ní dělat a jak se hraje. To byl v pozdních osmdesátkách u menších titulů běžný problém — vydavatel počítal s tím, že když je to hra, hráč na ovládání přijde na vlastní pěst. Mechaniky nejsou složité, jen je nikdo nevysvětlil.

Ranadin 2.0 je jednoduchá záležitost bez lesku. Grafika je základní, zvuky minimální. Není to hra, která by tě bavila svou syrovostí nebo dobovým kouzlem — spíš jde o kousek, který má své místo v archivech, ale ne ve vzpomínkách. Slouží jako artefakt doby, kdy DOS pořád počítal s tím, že si uživatel bez návodu poradí.

Proč si ji dnes zahrát? Pokud tě zajímá archeologie her na DOSu, dává to smysl. Ranadin 2.0 není vrcholné dílo, ale je to příspěvek do mozaiky toho, co všechno se na počítačích psalo a vydávalo. Najdeš ho v internetových archivech starých her — jde o volně dostupný výlet do doby, kdy nezávislé hry mohly být opravdu nezávislé a bez velkých ambicí.