Project Future

Project Future je jedním z těch titulů, které si dnes skoro nikdo nepamatuje — a není to bezpodstatně. Na ZX Spectru se věci jmenují takhle, když se autoru podaří jen částečně dokončit to, co si v hlavě zamýšlel.

Jde o sci-fi hru s nejasným žánrem a ainda nejasněji definovaným cílem. Spectrum si vypůjčil tři barvy, několik zvuků a nějaké postavy, která jsi měl pohybovat po obrazovce s vědomím, že tě čeká „budoucnost" — tedy několik úrovní, které se od sebe lišily především tím, že v každé byla jiná kombinace překážek, nepřátel či logických úkolů. Bylo to střídání — trošku střílečky, trošku adventury, trošku bludiště. Nic soudržného.

Ovládání bylo typické pro specsavec — kurzorové klávesy, skok, střelba, všechno na počkání. Při hraní se rychle vykrystalizuje, že hra není moc štědrá na zpětnou vazbu: když zemřeš, není jasné proč. Když se ti něco nepovede, není vidět, co jsi měl dělat jinak. Zvukový design? V podstatě zvuky existují, což je půlvictorie.

Project Future si dnes nezaslužuje pozornost jako mistrovský kousek. Ale právě v tom je na Spectru zajímavý — jde o pokus, který se nepovedl úplně. Hra přinesl něco nového? Spíš ne. Zábava? Chvílemi, když ses náhodou dostal dál a cítil si fakt úlevy.

Dnes si ji zahraješ, abys pocítil, jak vypadala experimentování bez peněz, bez týmu a bez jasného plánu. Na webu ji najdeš v emulátoru — v prohlížeči spustíš Spectrum, nahraneš ROM a zkusíš pochopit, co tu chvíli před čtyřiceti lety autor vlastně chtěl. Bude to chvilka zmaru, ale právě ta má svůj kouzlo.