Korean Dungeon Boy

Dungeon Boy — tahle hra na první pohled vypadá jako cokoliv jiného, co jste v devadesátkách viděli na PC. A pak si uvědomíte, že je to něco úplně jiného. Korejský původ není na monitoru hned vidět, ale cítit se dá v každé mechanice, která vás bude nudit nebo bavit podle nálady.

Jde o klasickou hack-and-slash adventuru v temném dungeonu. Vaše postavička — typická sekačka monster s mečem — se proplétá neskončeným bludiště, kde každý krok může skončit v záloze nebo jedu. Cíl je očividný: zabijte všechny, seberete loot, přežijte další úroveň. Nic revolučního. Patro po patře se dungeon prohlubuje a nepřátelé se zvyšují v počtu i brutalitě.

Hraje se to se vší jednoduchistou přímočarostí své doby. Klikáte na nepřátele, postavička se pohybuje po mřížce a útočí automaticky. Není tu žádné zešití nebo sypání kouzel — jen čistá destrukce. Ovládání je funkcí DOS-hry: trpělivě zjišťujete, co na jakou klávesu dělá, a pak se to snažíte memorovat. Tempo je pomalé, takže není co řešit — vevlečete se do ritmu a strojvedete postavu kupředu.

To, co teď zaujme, je právě tato naivní prostoplocha. Dungeon Boy se netvářil jako něco velkého. Má pixel art bez větší snahy o atmosféru, zvuky z počítače, který slyší každý další dům v baráku. A přesto se v tom zakousl čas — když si dnes vzpomenete, na co to bylo čekat, čekat, čekat.

Dnes je to především archiválie. Zahrát si ji znamená vrátit se do doby, kdy dungeon crawlery dělovaly koreje tak stejně jako Spojené státy, jen bez marketingu. V prohlížeči se spustí bez problémů, hra se hraje snadně, ale její přitažlivost spočívá spíš v tom, že existuje, než že by vás přiměla pokračovat víc než čtvrt hodiny. Pro fajnšmekry bez-AAA her devadesátek to je zajímavá vzpomínka, kolik se toho změnilo.