Moggy Murder

Kočka sebou prdí v rohu místnosti a ty můžeš jen přihlížet. Moggy Murder je jedním z těch absurdních титулů pro Spectrum, kde se autor zřejmě snažil vymyslet žádný normální herní mechanismus a místo toho nás poslal lovit či chránit nějaké kočky v prostředí, které se chová, jakoby mělo vlastní vůli. Hra vůbec neexistuje v běžné paměti hráčů — není to sláva, je to prostě zapomenutá kuriozita.

Co se vůbec děje, je těžké říct. Máte kočky, máte obrazovku, máte nějaké ovládání, a pak se prostě hraje. Střet mezi snem a realitou, který se odehrává na několika úrovních plných pixelů. Hra připomíná snímek nočního můru v osmibitu — barevná hloupá logika bez přesmyčky, kterou bys chytil za drát a připomněl si, co jsi vlastně měl dělat.

Mechaniky jsou tak primitívní, že bys si mohl myslet, že to je chyba v kartridži. Pohybůváš se po herní ploše, něco dělaj kočky, něco děláš ty, a vlastně si nejsi vůbec jistý, co znamená vítězství. Spectrum měl svoje limity, ale i v těch limitech existovaly hry s logickým záměrem. Moggy Murder vypadá, jako by byl nápad vymyšlen v hospodě a napsán během jednoho víkendu bez tišťovny.

Dnes si ji zahrát znamená setkat se se strašidlem devadesátek, kdy si každý myslel, že může dát ven cokoli. Grafika je přiměřeně šílená pro dobu, zvuk nevím, jestli existuje, ale je tam něco, co by to mohlo být. Hra není zlá ani dobrá — je to jednoduše experiment, který skončil bez cíle.

Kdo si ji zahraje dnes? Sbírač kuriozit. Ten, kdo chce vidět, do jaké hloubky absurdna se Spectrum mohly noříti. Ne proto, aby si hrál něco hraného — ale aby pochopil, že i v osmibitu existovaly příšery bez smyslu a logiky.