Krion

Tyhle hry ze Spectru, co se jich sotva dochází, jsou jako vykopané poklady. Krion patří mezi ty méně známé, kterých se v osmdesátkách naprogramovalo víc, než si dnes uvědomujeme.

Co se hra hraje, není jednoduché říci bez detailů – Spectrum bylo střiženo na nejprostší věci, a přesto se tady experimentovalo se vším možným. Jde o jednu z těch her, která se orientuje čistě na to, co zvládne osmibitový stroj bez velkých pretenzí. Jestli je to shooting, arcade, puzzle nebo něco smíšeného, ve ztracenosti informací a bez možnosti si ji teď lehce zahrát, se to určitě nejsnáze odhaduje z názvu a z toho, co o ní zbylo.

Mechanika Spectra byla vždycky stejná – odpovídej ovládání, která se vejdou na klávesy, a polož se na to, aby se věci pohybovaly do taktu beeper zvuků. Krion to zjevně bralo jako základnu a budoval na ní něco vlastního. Tyto hry se nehnuly od designu, měly svou logiku a cíl, kterému se věnoval obsah – ne sláva, ne nový grafický enginie, jen hra.

Paměť na tuhle hru je tenčí, protože se nikdy neuchytila v hromadném vědomí. Nebyla to Jetpac ani Atic Atac, nebyla to ani pěkně koukaná hra, která by se dostala do trendů. Krion byl kousek času a výrobce, který se s ním vypořádal po svém – a tím pádem postupně spadl do zapomenutí, kde zůstává.

Pro dnešního hráče znamená vlastně jen jedno – je to relikt, svědek doby, kdy se hry dělaly bez předstírání a bez návodu. Zahrát si ji dneska znamená vstoupit do času, kdy chyba v programu znamenala, že se hra nepovedla, a bod. Žádné patche, žádné vysvětlení, jen hra, která je, jaká je. To má své kouzlo, ale i své limity.