Kid Pix 1.0

Šel jsem k počítači s tužkou v ruce a pocitem, že s ní nebudu nic dělat. Kid Pix mě z toho vyvedl pořádně. Tenhle program z roku 1991 prostě vzal kreslení na PC a udělal z něj hru místo nudy.

Je to malovánka, ale ne jako ty ostatní. Spustíš ji v DOSu a hned tě vítá divné, kulaťoučké rozhraní s ikonami přesycenými barvami a osobitým kresleným stylem. Máš tu klasické štětce, barvy, tužku — ale taky zvláštní efekty. Gumovací kostka si při mazání dělá, co chce, kouř se kouří sám od sebe, traktor pracuje na plátně jako samostatná věc. K tomu kouzelné tužky, třpytky, vzory. Každý klik přináší zvuk — houpavý, dětský, trochu nervydrásající, ale přesně takový, jaký měl být.

Hraní je jednoduchý zážitek. Vybereš si barvu a nástroj a jezdíš po plátně bez pravidel, bez cíle, bez skóre. Není tu žádný tlak, žádná soutěž. Jen tvůrčí svoboda v nejčistší podobě. Rozhraní je intuitivní, i kdyby ses s počítačem znal jenom z hraní Space Invaders. Klávesnice i myš fungují, a to tehdy nebyla samozřejmost.

Kid Pix se stal legendou právě proto, že tuhle svobodu nabídl v čase, kdy počítač znamenal seriózní věc — tabulky, texty, nejvýš nějaká hra s kostkou. Tohle bylo něco jiného. Vyrůstající generace jej objevila ve školách i doma a někdo z nás si jej pamatuje jako první věc, kterou jsme na PC kdy vytvořili — někdy úplně bezcílně krásnou, někdy jen pěkně ujetou.

Dnes? Dá se spustit v DOSBoxu nebo najít online verze. Grafika je datovaná, zvuky zůstaly stejně roztomilé i nepříjemné jako dřív. Ale o to jde — Kid Pix není nostalgie, je to stroj času do okamžiku, kdy počítač mohl být prostě zábava bez účelu. Zkus to, i když ti je čtyřicet a myslíš si, že kreslení není tvoje věc. Herní designér z tebe sice nebude, ale huba se ti usmívat bude.