Tommy's Tyrants

Jsi na lodi. Parní loď, která se ocitla uprostřed něčeho, co není válka, ale není ani mír. Něco mezi — zmatenou soupravou úkolů, kterou vybavili v laboratoři neznámého výrobce a vypustili do divočiny roku 1987 na DOS. Tohle je Tommy's Tyrants.

Hra tě hodí do pozice někoho, kdo má loď, vojáky a jakousi mapu světa, kterou můžeš ovládat. Strategická hra se prvky simulace, kterou sondován spíš intuicí než manuálem. Cíl? Zřejmě získat kontrolu, porazit nějaké tyranty — už to jméno říká. Během hry si sepiš, co se vůbec děje. Instrukce jsou obsaženy spíš ve věcech, které se porouchají, než ve věcech, které jsou vysvětleny.

Ovládání je zbastlené. Textové menu, které se vůbec nechce používat, tlačítka na klávesnici, která mají dvojí či trojí funkci — vždy ta, kterou v daný moment potřebuješ nejméně. Animace? Neexistuje. Zvuk? Jen blikající výzvě, aby ses vrátil k realitě. Hra není zajímavá svou vizuální přitažlivostí, ale tím, co se děje v hlavě — když si ji vůbec rozumíš začít. Mechaniky nejsou líné, jen nejasné, jako by je někdo okomentoval v dopisech, které jsi nikdy nedostal.

Paměť si ji podržuje především proto, že byla cosi mezi Adventure a Strategií v éře, kdy takové hraní ještě nemělo jasné tvary. Tommy's Tyrants si vezme pozornost ty, koho zajímá, jak vypadala hra bez průvodce, bez tutoriálu, bez compassu. Jenom ty a tvá loď a něco, co se odehrává na mapě bez vysvětlení.

Dnes? Zahraji si ji v DOSBoxu, když se mi chce hrát bez instrukcí a bez sounisty. Když se chci cítit jako zvídavý kluk u počítače, který zkoušel všechny klávesy, všechny příkazy a koukal, co se stane. Něco se vždycky stane. Málokdy je to to, co jsi chtěl.