The Magic Candle 3

Kouzelná svíčka se třetím dílem proměnila v titul, kterému se říkalo ambiciózní a který si už v průběhu první hodiny řekne: ale vždyť tohle jsem přece dělal už dvakrát. The Magic Candle 3 si vezl z osmatřicítky a devatenáctky všechno, co fungovalo, a pustil se do toho znovu — velká střední Evropa na mapě, tým postav, co se dají trénovat, a dlouhá cesta proti temným silám.

Jde o RPG v klasickém stylu devadesátek — tahový combat, textové menu, průhled z ptačí perspektivy na mapu, kterou procházíš a hledáš dungeony. Vytváříš si party, sbíráš zbraně, kouzelné předměty, učíš se kouzla. Nic z toho není čerstvé a nic z toho není špatné — je to prostě všechno v pořádku, ale bez záblesku, bez chyták. Grafika je ta samá pixelová papír, jaká byla v předchozích dílech; hudba hraje svoje, ale nepřilne ti do paměti.

Co vábí a také mate — příběh trvá dlouho, a dlouho znamená dlouho. Nejde o hloubku, jde o čistý objem. Mapy jsou rozsáhlé, dialogy se opakují, a pokud tě v nějakou dobu přestane bavit rutina (ujít, porazit skupinku skřetů, najít klíč, vrátit se), pak tě tahle hra už nemá. Skoro všechno jde, ale skoro nic tě nevzruší.

The Magic Candle 3 se narodil těsně před koncem éry staroškolního CRPGu a nebyl úplně špatně načasován — vydržel by do poloviny devadesátek. Jenže konkurence se nehýbala. Ultima, Wizardry, už i ta nejranější Baldur's Gate — a tenhle třetí díl kouzelné svíčky jako by ani nezaznamenal, že se svět posunul o kousek dál.

Dnes se kouká na něj jako na solidní dinosaurus. Není co čekávat, je to tvrda na tahům. Pokud tě naopak těší představa středověkého RPGu bez ptakoviny, bez časových limitů a bez tlaku — místa, kde můžeš vzít svou party a jednoduše si hrát — pak si Magic Candle 3 vezmi. Ale pamatuj: chceš-li vidět, jak vypadalo RPGování v jedné z jejích poslední čistých podob, ne jak by mělo vypadat dnes.